No tags yet.

Recenze: Na konci světa (AČFK)

Málokdy se mi stává, že jsem okouzlen jakýmkoli romantickým filmem. Spousta z nich jsou totiž spousta kýče a klišé na jednom místě, však to sami dobře znáte. A ačkoli ze zajetých žánrových postupů tento debutový snímek Francise Lee zase příliš nevybočuje, svou uvěřitelností - jak postav, tak prostředí – zvládá nepůsobit naivně.

Jedná se o britské romantické drama Na konci světa (Gods Own Country), které vypráví o vývoji milostného vztahu mezi anglickým farmářským synem a rumunským imigrantem. Jejich láska samozřejmě naráží na různé problémy, počínaje jimi samotnými, konče rodiči a ortodoxním vesnickým okolím. Za režii si F. Lee odnesl cenu v Sundance a za celý film tam byl nominován.

Jak jsem již naznačil, ten film není klišé. Scénář totiž není nikterak komplikovaný, příběh vlastně velmi jednoduchý a přímočarý, a pokud se mezi postavami vznítí konflikt, trvá dlouho. Navíc chemie mezi těmi dvěma funguje náramně – oba jsou autentičtí a celý vývoj toho vztahu divák chápe. Vše je plně funkční, ale na druhou stranu zase nepřináší nic příliš nového.

Velkým plusem je i taky jakási naturalita. Prostředí je velmi ponuré - opuštěná farma, stáje, dům, okolní krajina a menší městečko s hospodou – to vše nepůsobí zrovna vesele a to je dobře. Navíc se zde zhlédne nejedno evropské sociální drama, ten podtext osudu mladého člověka nuceného žít v prostředí kde nechce, je již poměrně ozkoušený a hlavně opět – funguje to.

Vizuální stránka je taktéž výborná, kamera vystihovala citlivost a intimitu toho celého filmu, podtrhovala dramatičnost a lahodila oku. Záběry nejsou nijak extra umělecké a právě neruší při sledování. Zůstává autentická a věnuje se především postavám.

Celkově bych to shrnul tak, že je tento film nezpochybnitelně kvalitní, ačkoli opravdu není nějak více originální, či inovativní. Avšak suverénní vedení herců a vystižení atmosféry hraje divákovi na emoce natolik, že to bohatě stačí.