No tags yet.
O Slam Poetry s Martinem Cilečkem II. část - underground nebo mainstream?
Zda jste nečetli I. část rozhovoru, můžete tak učinit zde.
Pokračování rozhovoru (nejen) o zlínské Slam Poetry s Martinem Philipem Cilečkem. Jak je na tom slam vlastně s popularitou? Měl by být mainstream nebo se jedná o naprosté tabu, co se týče okruhu oslovených lidí?
Je Slam Poetry už i pro širší okruh lidí, nebo se stále jedná o věc spíše undergroundové scény?
Slam nikdy nebude mainstream. A z mého pohledu si myslím, že by ani neměl být mainstream. Vždycky se bude jednat o undergroundovou záležitost. Jak jsem říkal, je tam strašně důležitá komunikace slamera s publikem, takže se to vážně nedá dělat jakýmsi „stadionovým“ stylem. Pro větší počet lidí. Lidi tam musí přijít a mít už ke slamu vybudovaný nějaký vztah.
Underground ke slamu patří. Jsem opravdu rád, že se nám podařilo ve Sklepě 33 najít ideální prostor, který je super i v rámci kapacity, i prostředím. Rozhodně by Slam Poetry neměla být mainstream. Určitě by měla být underground. V tom je jeho kouzlo. Vytratilo by se kouzlo komunity a svépomoci, jelikož všichni organizátoři slamů, stejně jako já, to dělají s láskou. Nic neočekávají. Nikdo nemůže přijít a říct, že tady je produkt Slam Poetry a teď z toho „vytřískáme balík“. I když slam je teď v republice na vzestupu. Myslím si, že je to dobře, ale hlavně z hlediska, že si lidi konečně začínají uvědomovat, jak poezie vlastně není ošklivé slovo. Že český jazyk je krásný a někteří slameři, třeba Ellen Makumbirofa nebo Anatol Svahilec, mají úžasnou práci s jazykem. Pak je fajn, když mladí lidé, místo trávení času na sociálních sítích, tráví čas s přáteli a mají pěkný večer. Myslím si, že v tom je větší síla, než aby se slam stal komerčně úspěšným.
Pak je dobré, když se stírá i hranice mezi slamerem a divákem. Jedná se o jednu masu lidí. Vystupující se nepovažují za hvězdy. Neříkají „Já jsem slavnej, jsem slamer“, ale jde o normálně přirozené lidi. A hlavně zlínský slam je strašný punk. Liší se to město od města. Olomouc je třeba vysokoškolské město. Zlín taky, ale v Olomouci je slam zase intelektuálnější. V Ostravě zase spíš hornický.
Čím vlastně může slam zaujmout naprostého laika v umění?
Já bych nějak moc explicitně slam nenazýval uměním. Může být umění, ale nemusí. Nejedná se o umění, které známe třeba z galerií. Jedná se o formu jakéhosi uměleckého projevu. Na slam poetry sedí třeba i jeden stůl se čtyřicátníky, padesátníky. A pak zase mladí lidé. Slam je vlastně pro každého, jelikož neklade nějaké intelektuální nároky. Právě interakce s publikem je to, co dělá slam slamem. Slam může zaujmout každého, jelikož každý slamer je originál. A vždy se snažím dělat line-up tak, aby byl co nejvyrovnanější. Teď máme třeba Rimmera, což je vcelku vtipný kousek. Dále je tam Ellen, která má zase jiný způsob slamu. Prostě abych dosáhl vyváženosti. Nechci to mít až moc komické, nebo až moc improvizační, či vysloveně vážné. Je úžasné, že vystupující mluví sami za sebe a to dělá slam. Slam dělají slameři a lidi. Tady nejde o něco, že když si pozvu Rimmera, tak se jedná o záruku úspěchu. Je to zkrátka Rimmer, který přijede a záleží, jak ho lidi vezmou. Snad lidi pochopí, že když přijede Rimmer, tak stojí za to přijít a poslechnout si ho. Nechci říct, že jen ve slamových kruzích, ale Rimmer i celkově stojí za přijití. A když se člověk dívá na YouTube na jeho slamy, tak je opravdu vtipný, má šarm.
Rimmer taktéž dvakrát za sebou vyhrál celostátní Slam Poetry a dokonce byl jeho blog nominovaný na blog roku.
Určitě se jedná o osobnost kulturního a psaného projevu. Tady tyhle velké osobnosti jsou pak respektováni jako „umělci“.
Jaké druhy slamu jsou úspěšnější? Vtipné nebo více umělecké, hlubší? Které sám preferuješ?
Opět – platí, co slamer to originál. Ale obecně, když můžu mluvit za lidi, samozřejmě jsou daleko úspěšnější humorné slamy. I když Ellen Makumbirofa má slamy, které jsou hodně na zamyšlení, ale nejsou těžce intelektuální.
Sám spíše preferuji humornější část. Záleží zase na interpretaci. Zde je zase výborný Anatol. Na druhou stranu Rimmer má slamy taky vtipné, ale není zase tak akční, jako třeba Anatol. Záleží zase na osobnosti slamera. A slam samotný pak odráží člověka takového, jaký je. Třeba Konstantin je zase mistr v improvizaci.
Co se chystá do budoucna se zlínskou Slam Poetry? Na jaké nejbližší akce bys naše čtenáře pozval?
Rozhodně teďka 17. 5. ve Sklepě 33. Myslím si, že tenhle slam – Nebeský slam – je už ve standardu, který probíhá po republice. Tak jak jsem si ho představoval, že by byl. Navíc krom Ellen a Rimmera, tam je také Doktor Filipitch a další špičky.
Pak dlouho nic nebude a další slam bude až druhý týden v září. Ale to je zatím hodně ve hvězdách. Zlín je v tomhle kulturně hodně limitovaný. Snažíme se dodržovat jakýsi interval tří měsíců. Že je zhruba ideální. Ale po 17. si vážně dáme pauzu až do září. Jelikož by to bylo i docela kontraproduktivní. Nechci vyčerpat potenciál a malý prostor, který tady máme. Aby nebylo přeslamováno. Rozumně dávkovat.
Co potřebuješ k tomu, abys dělal umění?
Jediné věci – lásku k umění, nadšení a nevzdávat se.
