Nos, princezna a rytíř - průvodce vánoční ČT

Vánoční období je sice dávno za námi, cukroví snědené a stromeček odstrojený, ale přeci jen není od věci se s odstupem na ten uplynulý rok ohlédnout. A zavzpomínat, co nám přinesl či vzal. Česká televize například přinesla nové tři pohádky, čímž taky některým divákům vzala iluze a naděje.

Ptáte se proč? Začali to už loni Tři bratři s pedofilním myslivcem, koprodukovaní televizí Nova, pokračoval Svatojánský věneček od ČT, kde jediný, kdo pobavil, byl talián Trojan, a letošní pohádková dávka to jen ozdobila. Ono je těžké vymyslet originální pohádku, a tak filmaři hledají originalitu v mixu starých motivů. Což ale ne vždy je receptem na úspěch.

Na Štědrý den tu byl Pravý rytíř režiséra Martina Dolenského. Ten mě pro začátek mile překvapil, a přestože si tu klišé podávala dveře, pohádka nesla jakési poselství a poučení. Lukáč Vaculík i Jan Komínek, tedy obě hlavní postavy, se během příběhu řádně vyvíjely, což je také scénáristické plus. Celkově ale nadšení opadlo až moc rychle, čímž se pohádka v srdcích diváků zrovna neudržela. Nezbývá než podotknout, že spíše seriálový režisér (např. Vyprávěj) by se měl raději držet svého kurzu.

Den poté přišla Slíbená princezna. A přes všechno, co slibovala v ukázkách, zůstalo po jejím zhlédnutí mnoho diváků v rozpacích. Pohádka se opírá o děj Zlatovlásky podobně jako důchodce o chodítko. V podstatě jde pouze o strašidelný remake, který si získal jen silné povahy. Opět spíše seriálový režisér Ivan Pokorný (např. Vraždy v kruhu, Expozitura či kriminálka Anděl) si zakládal na zdánlivě silných efektech, které ale neodvedly svou práci a působily lacině. Scénář jak zkopírovaný od paní Janečkové, prostě tragédie.

Jako poslední se na obrazovkách diváků objevil Zázračný nos od slovenského režiséra Stanislava Párnického. Čímž spadly obavy českých milovníků pohádek, nakonec se přeci jen pěkná pohádka objevila. Velký nos sice může evokovat inspiraci u Tří veteránů, ale děj se od nich hodně liší a mile drží divákovu pozornost u obrazovky. Celá pohádka dávala hlavu i patu, což jen potvrzuje režisérovy zkušenosti a scénář vedl příběh přímo "za nosem", stejně jako cestu princezny Diany za její pravou láskou. Také mě u této pohádky potěšila pěkná práce kamery a snaha "netlačit na pilu" přes spoustu efektů, čímž snímek působí přirozeně.

Česká televize také letos koprodukovala pokračování oblíbené pohádky Anděl páně 2, o které si také můžete přečíst naši kolektivní recenzi.

#Petí #recenze