No tags yet.
Recenze: Příchozí
Možná jste už o něm slyšeli. Poslední dny je toho plný internet (anebo jen ČSFD?), avšak naprostým právem. Podle mého totiž snímek Příchozí vyplnil jakousi díru na trhu – inteligentní science-fiction s důrazem science. To se v poslední době příliš nenosí.
Ve zkratce jde o příběh lingvistky (A. Adams), která se snaží s pomocí elitního týmu (např. J. Renner nebo F. Whitaker) dorozumívat s nově příchozí mimozemskou civilizací a zjistit, jaký je jejich záměr na planetě Zemi. Po celý film tak vystavuje život svůj i celého lidstva do velkého nebezpečí a hledá odpovědi na nezodpověditelné.
Kanadský režisér Denis Villeneuve příliš známý není. Pro ujasněnou tedy mohu připomenout jeho nedávné filmy jako akční film s pomalým tempem Sicario: Nájemný vrah či nervy drásající thriller o únosu malé holčičky Zmizení z roku 2013. A možná se slavným teprve stane – bude režírovat pokračování kultu Blade Runner.
Hlavní plus tohoto snímku je výstavba příběhu. Napětí se tu buduje pomalu, zato stokrát účinněji; s akcí se tu nakládá šetrně, ačkoli se jedná o americkou velkoprodukci. A dominuje pointa. Pointa, kterou divák nečeká a která film obrací naprosto odlišným směrem. A také pointa, která povyšuje film o úroveň výš.
Villeneuve si zde také skvěle pohrává s divákem. Začátek filmu je vlastně konec, hlavní linka je nakonec vedlejší a zdánlivě přebytečné krátké flashbacky hrají hlavní roli. Zmatení? Samozřejmě. Film však určitě hned po jeho zhlédnutí pochopíte. Já například mlčel skoro po celou dobu titulků, a pak jen tiše hlesl: „Wow!“ Až tak je to promyšlené.
Celkově mě Příchozí velice potěšil a nadchnul. Strhl tajemnou atmosférou, dojal emotivním psychologičnem. Z hlediska filmařiny není vůbec co vytknout. Herecké výkony také nezklamaly a práce se strachem z neznáma dovedena do maxima. Jak si tak uvědomuji, tohle je snad má první recenze, kde jsem nic nevytknul. To jen potvrzuje má slova – takhle inteligentní film v kinech už dlouho nebyl.
